Student Ján Michalčák nedávno vyslovil v otevřeném dopise prezidentovi Zemanovi varování, že svým chováním a postoji Zeman vráží do společnosti čím dál větší klín.
Být tiskovým mluvčím hradu (a jsem hodně rád, že nejsem), bych měl odpověď velice rychle připravenou. Zněla by „Ne asi“. Psát Zemanovi, že svým chování rozděluje společnost je nošení dříví do lesa, ve kterém stojí Zeman na obrovském kopci dřeva, které zrovna sám do lesa přinesl, zatímco říká Mynářovi a Forejtovi, aby šli pro další dříví, že je ho v lese nějak málo.
Zeman to ví, že rozděluje společnost, protože to dělá schválně. Zásadu „divide et impera“ nejen přijal za svou, ale vyložil po svém a poupravil: divide, ještě víc divide, pak někoho naštvi, pak nadávej a pak impera. Je to hlavní strategií permanentní kampaně Miloše Zemana do prezidentských voleb 2018.
Zatím co například politické strany (a hnutí) musejí draze nakupovat billboardy, inzerční plochy či celé noviny, aby o nich bylo stále slyšet, Zeman jakožto zkušený politik ví, že jako prezident má tyto služby zadarmo. Ví, že se o prezidentovi vždycky píše. Cokoli řekne, udělá nebo podělá, média o tom budou psát, protože je prezidentem republiky. A ani náhodou nechci odsuzovat novináře, protože oni čelí problému, že kdyby o prezidentovi nepsali, budou je lidi kritizovat, že nemají úctu k úřadu prezidenta, že jsou zaujatí, že mají politickou agendu, atd. A když o něm napíšou, tak je všichni kritizují, proč o něm furt píšou. I to Zeman ví a využívá.
Všichni jste Schwarzenberg
Pro pochopení Zemanovi permanentní kampaně se musíme vrátit do roku 2013 do období před prezidentskými volbami. Zeman v druhém kole porazil Karla Schwarzenberga, nakonec docela jasně. Otázkou ale je, zda by byl i porazil jiného kandidáta v druhém kole, jako Jana Fischera nebo Jiřího Dienstbiera.
Nezapomeňme v celé debatě, že Zeman kandidoval proti Karlovi Schwarzenbergovi, který byl pro většinu lidi v České republice personifikací nadvlády Prahou nad regiony, škrtání a krácení dávek, zvyšování daní a vytváření chudoby, symbol bohatých, symbol starých politiku, kteří ani neumí normálně mluvit, tak aby jim obyčejní lidé rozuměli. Byl pravicovým kandidátem v době, kdy se česká společnost opět přikláněla v levici. Schwarzenberga velká část lidí v České republice nemusela, stejně jako dnes spoustu lidí nemusí Zemana. Stejně tak, jako hodně lidí volila Schwarzeneberga, aby zabránili Zemanovi, bylo to i opačně. Klín byl do společnosti vražen už tehdy.
Jenže: bude tomu i tak v příštích volbách? Co, když protikandidátem bude jako Jan Švejnar či opět Jiří Dienstbier, tedy někdo, kdo společnost tak nepolarizuje, jako Karel Schwarzenberg? Zeman se nebude moc spoléhat na voliče, kteří byli 2013 natolik motivovaní zabránit prezidentovi Schwarzenbergovi, že šli dokonce volit. Nebude moc spoléhat na to, že předvolební debata bude natolik toxická, že volby budou jasným soubojem dvou naprosto odlišných a neslučitelných názorů. Pro voliče Zemana už to patrně nebude volba mezi „Zemanem“ a katastrofou (pro ně). Bude to Zeman anebo někdo, kdo možná není tak strašný. To ale lidi nemotivuje zas tolik, aby šli volit Zemana.
Přesně proto je naprosto nezbytné, aby se prezidentské volby odehráli ve stejné atmosféře jako 2013, i když protikandidáti nebudou zdaleka tak kontroverzní, jako Karel Schwarzenberg. Jenže, jak toho dosáhnout? Jak dosáhnout toho, že se dost lidí bude bát možnosti, že se prezidentem stane Halík nebo Švejnar? Zeman a jeho tým musí za každou cenu udržovat při životě myšlení „Zeman nebo Schwarzenberg“, „my nebo oni“. Přesně proto Miloš Zeman rozděluje společnost. Nepřátel už není Schwarzenberg, ale pražská kavárna. Do té kategorie spadá a bude spadat každý, kdo se Zemanem nesouhlasí. Kdo není pro Zemana, je pro kavárnu. Logika permanentní kampaně říká, že kdo je kavárna, ten je i Schwarzenberg.
Svého prezidenta si ubráníme
První – pro Zemana pozitivní – výsledky permanentní kampaně jsou vidět na transparentech prozemanovců typu „Svého prezidenta si ubráníme“. Slovo „si“ je totiž nezbytné. Zeman svou kampaní míří na skupinu lidí, pro které období po roce 1989 neproběhlo tak, jak si to možná mysleli. Lidé, kteří se – naprosto oprávněně – necítí být výherci polistopadové hry. Prezident používá a zneužívá oběti novodobé chudoby, ekonomicky znevýhodněné. Zároveň ale také míří na skupinu lidí, kteří si od Sametové revoluce slibovali, že budou moc jezdit nakupovat do Rakouska a kteří na dobu před rokem 1989 dnes vzpomínají nostalgicky jako na jednodušší dobu. Dobu, kdy všichni měli práci, kdy si nikdo nehrál na intelektuála a kdy jako děti ve škole nikdy žádné postižené spolužáky neměli.
Opozice nesmí hrát jeho hru
Nemyslím si ale že Zeman svou permanentní kampaň vede příliš dobře. Miloš Zeman je člověk hluboce přesvědčeným o tom, že má vždycky pravdu a je obklopen lidmi, kteří mu to potvrzují. Na rozdíl od Andreje Babiše nezaměstnává tým expertů na marketing, reklamu a PR. A proto to ve své kampani poměrně často přehání. Výrokem o integraci postižených dětí to přehnal stejně jako hovory z Lán. Existuje tedy šance, že Zeman o svou vlastní kampaň nakonec zakopne.
Zatím se ale Zeman může spolehnout na to, že má ve své hře ještě jeden trumf: i když o něco zakopne, může se spolehnout, že druhá strana v jeho permanentní kampani hraje přesně tu roli, kterou ji Zeman napsal. Tím, že ho neustále napadávají, pomáhají při udržování vyhrocené atmosféry z období před volbami 2013. A pomáhají vytvářet iluzi permanentních útoků, před kterými je nutno prezidenta neustále „ubránit“. Možná by stálo za to vyzkoušet inkluzivní postoj a pokusit se pochopit Zemanovi voliče a integrovat je do druhé části společnosti.
Mimochodem: Nechme pro dnešek stranou, že v reakci na výroky prezidenta o integraci handicapovaných spoluobčanů některá média – i Hospodářské noviny – jaksi nepochopili některé zásady pojmu integrace a v titulku studenta raději hned titulovali jako „postiženého“ studenta. Podle některých editorů musí být z titulu jasně vidět, že tento dopis nepíše „zdraví“ člověk, ale handicapovaný a že hlavním argumentem pro uveřejnění je, že ho píše „postižený“ a že nejdůležitější vlastností pana Michalčáka je, že je postižený. Super integrace, co?